Jdi na obsah Jdi na menu
 


Králíci čeští strakáči - Ing. Miroslav Caha

Český strakáč

 

   Jak již název napovídá, jedná se o české národní plemeno. Černý barevný ráz je navíc zařazen do genových rezerv. ČS byl vyšlechtěn z původních stájových králíků a AS. Největší zásluhu na jeho uznání měl pan Kálal. V roce 1913 byl založen klub chovatelů ČS, za války však byl zrušen. V roce 1932 byla znovu obnovena činnost tohoto klubu. ČS prodělal na první pohled mnoho změn, např. se měnila v jednotlivých obdobích jeho kresba.  

   Jako největší problém dnešních strakáčů vidím chyby v tvaru, jako volné kůže, mírně sražené zádě a hlavně znatelně vystouplé kyčelní kosti. Tento problém je způsoben zřejmě tím, že po generace se vybírala zvířata převážně na kresbu. ObrazekV králíkárně je nádherně nakreslené zvíře pěkné, ale pokud nemá tvar a typ, tak je jeho chovná hodnota rovna nule. Do chovu má nesrovnatelně vyšší hodnotu např. kominík, který má požadovaný typ a tvar. Tímto vznikla paradoxní situace, že české národní plemeno, posléze uznané a v roce 1994 zařazené i do Evropského vzorníku, je v zemi svého původu o mnoho horší než např. v sousedním Rakousku, které toto plemeno také uznává. V Německu mají svého malého strakáče a v Nizozemí vyšlechtila posuzovatelka Bermanwanová van Schelvenová také strakáče, kterého nazvali malým lotrinským strakáčem. Ten byl nizozemským svazem uznán v roce 1975. Ostatní státy vybíraly strakáče především podle tvaru a tak jsou o mnoho dál než my. Mají velmi pěkná zvířata se záděmi o kterých se řadě českých chovatelů ani nezdá. Tímto jsem chtěl nastínit, že z hlediska chovu je třeba vybírat na znaky a vlastnosti značně dědivé, mezi něž patří tvar a typ. O tom, že to jde jsem přesvědčen. Zařazením kvalitních chovných zvířat a tvrdou nekompromisní selekcí se naše plemeno posune dál. Samozřejmě se vyskytují i u nás některé slušné chovy ČS, např. chov př. Jana Lachkého, Petra Sirotka, Jiřího Svítila, JiříhoVacka.

   I když se hlavně věnuji chovu AS a ZB,  mám doma také několik ČS u  kterých se Obrazekmi prostou selekcí a zařazením kvalitních chovných zvířat povedlo odchovat zvířata výborná v typu se zcela čistou zádí, široce nasazeným lžičkovitě utvářeným uchem, výbornou hlavou, hrudní končetinou a širokou hrudní partií. Nejhůře se budou odstraňovat volná kůže na prsou a to i samců. Kresba je tak málo dědivá, s vysokou variabilitou a štěpivostí, že by byla hloupost na ni přednostně vybírat. Ve svém chovu provádím regeneraci ČS za pomoci vídeňských králíků a mohu říci, že když se poštěstí, tak i F2 generace je schopná výstavy a v kresbě může být lepší než čistý ČS.

   Jako posuzovatel často narážím na problém, že se chovatelům nezdá mé hodnocení ČS. Jsou zvyklí, že se i na větších výstavách tyto hrubé vady trestají mírně, či se nechají bez povšimnutí. Já jsem schopen odpustit nějakou nedokonalost v kresbě, ale ne v typu a tvaru. Myslím si, že tyto pozice by měly být tvrdě trestány i u ČS a to i srážkou na 16 bodů, bez braní ohledu na to, že se jedná o strakáče. Jen tak se posune toto plemeno kupředu. Jeden posuzovatel nic nezmůže. Z mého pohledu největšími chybami našich ČS v tvaru je utváření zádí, volné kůže, prošlapy hrudních končetin a v typu úzké dlouhé tělo, úzká hrudní partie, síla končetin, utváření uší a u některých černožlutých i délka uší.

    Nakonec tohoto článku s náměty na přemýšlení přeji mnoho úspěchů chovatelům tohoto nádherného plemene, které si zájem chovatelů určitě zaslouží a posuzovatelům pevnou nekompromisní ruku, kterou rozdělí zrno od plev.

 

Miroslav Caha ml.